Článek je převzatý z https://www.em.muni.cz/
Radek Doležal studuje na lékařské fakultě všeobecné lékařství, Nicole Folcová stomatologii. Společně dokázali, že i náročné studium medicíny lze skloubit s vrcholovým sportem a na konci loňského roku získali titul akademických mistrů ČR v tanečním sportu.
Na parketu působí sehraně, klidně a elegantně. Za touto lehkostí se ale skrývají roky systematické práce, stovky hodin tréninku a stejně tak stovky hodin strávených nad skripty. Jaká ale byla jejich cesta ke zlatu, co jim tanec dává a kde se vidí v budoucnu?
„Povedlo se nám zvítězit a stát se historicky prvními akademickými mistry České republiky v tanečním sportu,“ potvrzují mladí sportovci a budoucí lékaři s úsměvem. Pro oba přitom šlo na akademickém mistrovství o premiéru. O to silnější byl zážitek ze samotné soutěže. „Atmosféra byla výjimečná. Velký rozdíl pro nás bylo hlavně to, že jsme poprvé nereprezentovali náš taneční klub DSP Kometa Brno, ale Masarykovu univerzitu,“ shodují se.
Zlato nebylo samozřejmostí. Přestože v něj doufali, až do poslední chvíle si nebyli jistí výsledkem. „Věřili jsme si, ale soutěžní tanec je vždycky trochu nejistota,“ přiznává Radek.
Od dětského kroužku až na vrchol
Jejich taneční cesty začaly velmi rozdílně. Nicole se ke společenskému tanci dostala už ve školce a postupně pokračovala v dalších kurzech. Radkova motivace byla poněkud netradiční. „V devíti letech jsem hrál florbal, dostal jsem míčkem do obličeje a rozbrečel se. Trenérka mi tehdy řekla, že jestli budu brečet pokaždé, měl bych si jít raději zatančit. Tak jsem to zkusil – a zůstalo mi to dodnes,“ vypráví.
Dnes oba na standardních tancích oceňují jejich komplexnost. „Tanec není nikdy stejný. Neustále se mění hudba, kroky i pohyby a pořád je co zlepšovat,“ říká Nicole. Radek dodává, že ho fascinuje možnost dlouhodobě budovat techniku a proměňovat ji ve výsledný pohyb.
Společně tančí už osm let. Jejich partnerství vzniklo přes sociální sítě, což je v tanečním světě běžné. „Hledali jsme oba partnera a napsali jsme si přes facebookovou skupinu,“ popisují. Zásadní roli v jejich spolupráci hraje komunikace a důvěra. „Je to estetický sport, kde hodně záleží na pocitu. Musíme spolu neustále mluvit a věřit nejen sobě navzájem, ale i trenérům,“ vysvětluje Radek.
Tanec a medicína: dvě disciplíny, jeden přístup
Skloubit vrcholový sport se studiem medicíny není jednoduché. Oba přiznávají, že stres ze školy se občas přenáší do tréninku – a naopak. „Po celém dni učení už někdy nemám tolik energie a trpělivosti, kolik bych chtěl,“ říká Radek. Nicole doplňuje, že během zkouškového musí tréninky často omezovat.
Přesto vnímají tanec jako důležitý ventil. „Na tréninku si často mentálně odpočinu a na chvíli zapomenu na školu,“ popisuje Nicole. Radek to shrnuje s nadhledem: „Říkám, že si jdu vyměnit psychickou bolest z učení za fyzickou bolest svalů – a funguje to.“
Motivace ke studiu medicíny byla u obou osobní. Radek se s lékařským prostředím setkal už jako dítě kvůli celiakii. „Rozhodl jsem se, že budu lékařem, a ta motivace mi zůstala,“ říká. Nicole vyrůstala v rodině se silným zázemím ve zdravotnictví a ke stomatologii ji přivedla především manuální práce a možnost lepší rovnováhy mezi prací a osobním životem.
Podpora ze strany fakulty je podle nich převážně pozitivní. „Studijní oddělení nám většinou vychází vstříc,“ říká Radek, i když dodává, že se občas setkal i s nepochopením. Nicole má zkušenost hlavně s podporou vyučujících i spolužáků.
Budoucnost mezi ordinací a parketem
Do dalších let mají jasno. Rádi by znovu obhájili titul akademických mistrů ČR a zároveň se posunuli ve světovém žebříčku, kde jsou aktuálně na 66. místě. „Cílem je dostat se do top 50,“ říká Radek.
Přesto oba vnímají, že jejich hlavní profesní směr povede k medicíně. „Vidíme se spíše v ordinacích nebo nemocnici,“ shodují se. Tanec by ale z jejich života zmizet neměl – ať už v roli trenérů, porotců nebo alespoň rekreačně.
Na otázku, bez čeho by se neobešli ani ve studiu, ani v tanci, odpovídají jednoznačně: „Bez podpory rodiny, přátel a hlavně bez naší vzájemné podpory.“
Nejnovější komentáře